Buďme kritičtí

"To, co se nazývá obecným míněním, je v podstatě míněním dvou nebo tří osob. O tom bychom se mohli přesvědčit, kdybychom se mohli zúčastnit samotného vzniku nějakého takového obecného mínění. Pak bychom snadno spatřili, že jsou to právě dva nebo tři lidé, kteří nejprve tento názor přijali nebo předložili. Člověk je tak dobromyslný, že mu věřil, aniž by ho důkladně přezkoušel. Na základě předsudku o schopnosti této skupinku lidí přijali toto tvrzení i ostatní lidé. Těmto zase věřili mnozí jiní, kterým jejich lenost radila raději hned uvěřit než nejprve namáhavě přezkušovat. Tak rostl den ode dne počat takových lenivých a lehkomyslných příznivců. Pokud totiž získalo ono mínění pro sobe dostatečný počet hlasů, přičítaly to další generace jen pádnosti jeho argumentů. Ti, kteří snad ještě váhali a zbývali, byli nuceni připustit platnost toho, co nyní již platilo obecně, aby nebyli pokládáni za věčné nespokojence, kteří se vzpírají všeobecným pravdám, a zvědavé burše, kteří chtějí být chytřejší než celý svět. V tomto okamžiku se stal souhlas povinným. Ti nepočetní, kteří jsou schopní vlastního úsudku, musí nyní mlčet. Smějí mluvit jen tací, kteří jsou úplně neschopní mít vlastní mínění a úsudek a jsou pouhou ozvěnou cizích názorů. Tito lidé jsou nejsnaživějšími zastánci převzatého názoru a k jeho odpůrcům jsou nejméně tolerantní. Jinak smýšlející lidi nenávidí ne proto, že jejich názor je odlišný, ale hlavně pro jejich opovážlivost mít vlastní úsudek. Oni sami nikdy vlastní názor nedokáží projevit a v duchu jsou si toho vědomi. - Zkrátka, myslet dokáže jen velmi málo lidí, ale názory chtějí mít všichni. Co jim tedy zbývá, než přijmout za vlastní hotové názory jiných, místo aby si tvořili názory vlastní? Jakou platnost má tudíž za těchto okolností hlas sta miliónů lidí? - Asi tolik, jako historický fakt, který lze nalézt u sta sepisovatelů dějin. Tím se totiž prokáže, že všichni v podstatě opisovali jeden od druhého, čímž se celá výpověď vrací k výpovědi někoho jiného." Podle Bayla, Pensées sur les Cométes Arthur Schopenhauer, ERISTICKÁ DIALEKTIKA, str. 44-45

Závěrem "Historie je psána vítězi." (z přednášky O. Ševčíka Filosofie I).