Krátký výtah z knihy Pavly Melkové "Prožívat architekturu":
Krása,
která je hodnotou pro lidský život neméně významnou než hodnoty užitné a z hlediska vývoje je na rozdíl od řady utilitárních hledisek především hodnotou nadčasovou, by právě v tvorbě architektonického prostředí měla být jedním z hlavních kvalitativních kritérií. V naší současné společnosti existuje jakési klišé činící rozdíl mezi architekturou a stavbou, kde architektura je stavbou s nadstandardem estetiky, v praxi převáděné do názoru, že nepotřebujeme nadstandard, tj. architekturu, stačí nám utilitárnost, stavba. Tento mylný názor je navíc nebezpečně podporován argumentem současné ekonomické krize, o to víc je potřeba jeho klamnost neustále připomínat: krása a kulturnost nejsou nepotřebnou nadstavbou vystavěného prostředí, ale měly by být jeho nedílnou složkou, vznikající nikoli navýšením ekonomických nákladů, nýbrž na základě kvalitativních tvůrčích rozhodnutí jako součást základních prostředků. (s. 36)
Možnost.
Vzniká paradox: nové možnosti se zvrhávají a začnou vyvolávat tíseň. Máme možnost díky internetu nebo chytrému telefonu dělat věci rychleji, ale tahle možnost se mění v nutnost dělat je rychleji a v nutnost stihnout toho více. Možnost se mění v nutnost. (Erwin Heller v rozhovoru pro respekt, 2011, č. 26-27)
Pro dnešní společnost neomezených možností je však zároveň nezbytné současné vědomí, že "možnost se nikdy nesmí stát nutností" (tamtéž), neboť v takovém okamžiku se mění ve vlastní opak. (s. 37)
Cesta,
k cíli-objektu je nedílnou součástí tohoto objektu. Prožitek cesty je součástí prožitku objektu, ke kterému vede. Cesta je přípravou na cíl a prožitek z cesty k objektu je přípravou na prožitek z objektu. Oba děje se od určitého okamžiku překrývají se zvyšující se intenzitou propojení směrem k cíli. Cesta zpátky je potom časem jakéhosi usazení prožitku z objektu-cíle. (s. 53)
Míra a způsob trávení volného času.
Možnost smysluplného naplnění volného času ve městě je nezbytné pro životaschopnost samotného města. Realita českých měst v čele s Prahou je ale taková, že zde pracujeme, bydlíme a netrávíme volný čas. Čas prožitý ve městě tedy považujeme za jakousi méně příjemnou část svých životů. Za "příjemným" prcháme pryč a hledáme ho jinde... Proč ne tam, kde jsme doma?
...Prcháme z města, protože se nám jeví nevlídné, a svojí nepřítomností, nežitím a především nepéčí ho tak zčásti takovým činíme. Příjemnost venkova se pak stává spíše jakousi idylickou filmovou kulisou, na kterou se díváme pouze zvenku a jejíž živou součástí ve skutečnosti nejsme.
"V Berlíně nebo Hamburku sednou lidé na vlak, jedou pár hodin, přijedou v sobotu v poledne do Kolína, jdou na oběd, večer do divadla a v neděli si stoupnou do front pěti nejdůležitějších kolínských galerií (...) Žijí městským způsobem života, který je vysoce kultivovaný." (Petr Nedoma v rozhovoru pro Lidové noviny 27. 6. 2009) (s. 129)
Minimální prostor jako dobrovolná volba
"Vášeň přepychu neživí jenom touha být obdivován, vzbuzovat závist a být uznáván druhými, protože ji nese touha obdivovat a vážit si sám sebe, těšit se ze svého elitního image. Právě tato dimenze narcistního typu dnes převažuje. (...) Jestliže jedna tendence postmoderní dynamiky k individualismu vede k "životu sama pro sebe", k menší závislosti na názoru druhých a většímu důrazu na vnitřní pocit, druhá tendence nutí srovnávat se s druhými, abychom měli silnější pocit vlastní existence, mohli dát najevo svou jedinečnost, vytvářet pozitivní obraz sebe sama pro sebe sama, cítit se privilegovanými a odlišnými od druhých." (Auping, Michael, Anselm Kiefer. Heaven and Earth, Prestel Publishing, London 2005 (s. 161)
Už.
Už čínský myslitel 6. století př. n. l. Lao-C vyslovil později často citovanou myšlenku: "Vlastníme-li více než tři věci, začínají vlastnit ony nás."(Tomáš Weiss, Kdy nás začne dostatek nudit? Lidovky.cz, 14. 4. 2010). Později pak Friedrich Nietzsche v knize Tak pravil Zarathustra říká: "(...) kdo málo má majetku, tím méně je majetkem jiného: pochválena buď malá chudoba!"(Friedrich Nietzsche, Tak pravil Zarathustra, Votobia, Olomouc 1992, s. 41) (s. 163)
Pavla Melková
Prožívat architekturu
Řevnice 2013
8/31/2016
2/02/2016
1/22/2016
12/16/2015
12/14/2015
11/30/2015
11/26/2015
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)